Když opouští člověka...

7. ledna 2012 v 21:35 | Christine Sunrise |  Et cetera
Ze společných vzpomínek vybírám jen ty nejsmutnější, když mluvíme hadím jazykem a na kůži si horkej vosk lijeme. Abychom věděli, že láska po rozchodu je jako přišít mrzákovi jeho amputovanou nohu. Že je to jako lepit rozbitou skleničku a pak jí naplnit a pít.
Zašíváme rány a řveme bolestí, klečíme nad propastí svých hříchů a pak, teprve pak, se začínáš modlit a voláš Boha, prosíš za odpuštění a že to ty jsi byl za vola, když ses znovu ukazoval, prosil u dveří jak malé děcko. Že je to tvá vina…
A sepiš si parte, protože do hrobu míříš.
S láskou tvá
múza
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Osa Absurda Osa Absurda | Web | 7. ledna 2012 v 21:39 | Reagovat

řeč múz je ta nejúžasnější; trhá, fascinuje, tak trochu zabíjí a nikdy není úplně pravdivá, přesto čaruje

2 Dětský sen Dětský sen | Web | 8. ledna 2012 v 14:47 | Reagovat

krásné očiiiiiiiiiiiiiiiii, hezký text, je to pravda :/

3 Brian Moore. Brian Moore. | Web | 13. ledna 2012 v 6:56 | Reagovat

máš hezké oči.. a text.. ten mě doslova dostal.!

4 Christine Sunrise Christine Sunrise | Web | 13. ledna 2012 v 18:41 | Reagovat

Děkuju :)

[3]: o...hezké oči? Všechny oči jsou krásné a každé jiné. V každých je vepsáno to, co člověk zažil. Ty nejniternější vzpomínky a zážitky, charakter člověka. Oko, je do duše okno.

5 Piece Piece | Web | 14. ledna 2012 v 18:15 | Reagovat

Je to hodně silné. Až nezvykle. Nemá to děj, přesto každý cítí jako by to prožil. Dokáže to chytnout za srdce. Páni :)

6 Guenon Guenon | Web | 15. ledna 2012 v 23:34 | Reagovat

koukám, že máš vážně výborné popisové schopnosti, to koukám. Ta múza na konci mě dostala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama