Duše naše

10. června 2012 v 19:44 | Christine Sunrise |  Et cetera
K zašedlé podrážce všedního bytí a vznášení vin radostně poskakujeme a pak se probudíme s bolestí hlavy a nechutí k životu. A když přijde příležitost, plně ji využijeme, tvrdíme, že všechno jsou náhody a nakonec do toho skočíme. Po hlavě.
Těšíme se z přívětivých slov a lichotek. Dělá to dobře… pro ego.
A dýcháme společnej vzduch, společně se smějeme, společně trávíme čas a tak nějak se k sobě poutáme. A nakonec zjistíš, že si to už jinak nedokážeš představit.
Ale vždycky doufáš v něco víc…
Protože mít málo, je prostě k ničemu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sai z Žeroucího blogu Sai z Žeroucího blogu | Web | 10. června 2012 v 20:14 | Reagovat

Ó, tvá slova mě jaksi příjemně hladí po duši. Komu tak mohla být adresována? :)

2 Dětský sen Dětský sen | Web | 12. června 2012 v 16:44 | Reagovat

pěkné, takové klidné, hezké

3 Džejna Džejna | 12. června 2012 v 19:06 | Reagovat

:-O

4 Naensi Naensi | 14. června 2012 v 20:49 | Reagovat

Ó ano, teď už jsme něco více než přátelé. :D Ale pořád kamarádi(Kamarád taky rád, ne? :D)

5 Přelud Přelud | Web | 18. června 2012 v 22:19 | Reagovat

Život je skoro jako levely (ach, tady promluvil závislák), levely protože s každou prozkoumanou oblastí postupuješ na vyšší schodek.. a jakmile tam jednou stojíš, nestačí ti to, co se děje/dělo pod tebou.. toužíš pořád po stejné úrovni, ale v duchu míříš ještě výš, na další schodek, další level; lidi neustle věří v nárůst a jakmile se propadnou dolů, zatraceně je to bolí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama