I´m just the passenger

28. října 2012 v 20:41 | Christine Sunrise
Je to divný...
Nemám na nic náladu, nemám na nic chuť, lituju několika věcí, lituju, že nejsem lepší. Ano, jsem jen člověk. Nebaví mě dělat nic... V mysli teda skáču do dálky 5 metrů a běhám 60 m za 8,5 vteřiny, ale to nemění fakt, že se mi nic nechce.
Cejtím se nostalgicky. A pesimisticky. A jediný co dělám je kreslení a písničky. Nonstop. Celej pošahanej den. Pořád...
Ach jsem tak hloupá. A taky pěkná mrcha, ale to se mi zrovna líbí.
Měla bych se štípnout, abych se probrala. Všechno se netočí jenom kolem mě.
Víte co? jsem jenom pasažér co se veze životem...


Už vím, co je můj nový RingTone na "vychytralém" mobilu. Dum, dum, dum...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sai z Žeroucího blogu Sai z Žeroucího blogu | Web | 29. října 2012 v 20:58 | Reagovat

Nemůžu si pomoct, ale sotvaco jsem dočetl tento článek, valil jsem si pustit Carmen od Lany. Proč? Nevím, možná mi obé přijde melancholické. Možná lidské. Prostě když jsem si dočetl tvůj článek, bylo mi jasné, že jej napsal člověk. Hm, jsem v nějakém divném rozpoložení, já vím. :D
Skočit do dálky 5 metrů by se mi taky líbilo. Vždycky jsem té metě byl blízko, ale za svůj život jsem v hodinách tělocviku skočil nejvíc 4.85 m. :D Sakra, já chcu tu pětku! :D Na druhou stranu – šedesátku jsem uběhl určitě pod 8,5 vteřiny, to vím. :) Aspoň něco.
S tou písní a poznámkou o pasažérovi jsi mi něco připomněla. A to věc, že si občas připadám podobně. Vlastně ne občas, skoro permanentně. Mám pocit, že znám všechny cestující ve vlaku, vím, kdo s kým sedí a co kde dělá, ale nevím, zda mám vůbec koupenou jízdenku. Nevím, kdy z něj vystoupím. To vědět nemůžu. Můžu ale vystoupit, což bych nikdy neudělal... chraň mě Bůh! Nesedím v něm, stojím. Nejsem sám, stojím s několika dalšími lidmi. Ten vlak není plný, ale zatím nemám ke komu si přisednout. Kupé jsou totiž tak velká, že se do nich vlezou dva lidé. Mohl bych si sednout do prázdného kupé, toť pravda, ale tohle já neudělám. Nečekám. Musím si buď k některé přisednout, nebo si odchytím nějakou podobnou stojící osobu a sedneme si spolu do kupé. O volná kupé se nebojím, těch je v tom vlaku opravdu dostatek. A budu doufat, že až si takové kupé najdu a budu jej sdílet s Ní, tak jej nebudu muset nikdy opustit. :)
Takže, milá slečno pasažérko, jak to máte vy se svým vlakovým spojením?

2 Dětský sen Dětský sen | Web | 30. října 2012 v 15:57 | Reagovat

Jako bych se v tom viděla, ohledně tělocviku už ani nevím jak na tom jsem, skoky do dálky a šedesátka už mi nejsou blízké... u kreslení bych se někdy nejradši zasekla na tak dlouhou dobu, abych se to už konečně naučila... chci být lepší, ale nejde mi to, nějak zůstávám takovou jakou bych být nechtěla, i když alespoň o ty malé ač zásadní změny se snažím... není jich moc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama