Duben 2014

Ultimate středoškolka

28. dubna 2014 v 20:57 | Christine Sunrise |  Deník a jiné absurdity
Když mi ve čtvrtek Velký Vont oznámil, že teda jakože prej s nimi v pondělí jedu na školní turnaj ve frisbee, tak jsem si říkala, jestli třeba náhodou neupadnul. Jako vážně - začala jsem hrát před měsícem, nemám dres, nemám kopačky, nechápu ještě většinu pravidel a po hřišti pluju spíš nějakým vnuknutím shůry nebo na popud řvoucí Té. Každopádně jsem kývla (přestože jsem dobře věděla, že se ZASE vyhnu testu z češtiny) a dneska si to se zbytkem "frisbíčkářů" z našeho gymplíku valila do Hradce na středoškolku.
Né že bych měla nějaký iluze o své hře, ale musím říct, že jsem byla mile překvapena, že i flicky (ne, fakt nemyslím filcky. Forehand, rozuměj) jsem se naučila házet celkem obstojně (co byste taky po měsíci chtěli, žejo?)...
Překvapením pro mě také bylo zjištění, jak přátelsky se k sobě týmy chovaly! No fakt, kdo by na sebe dobrovolně napráskal faul? Tady to bylo celkem normální.
Největší sranda ale byla po cestě vlakem zpět domů. Přejeli jsme rychlíkem vesnici, asi tak 5 km od naší konečné, ale vůbec jsme tam neměli zastavovat. Co se nestalo? Zastavili jsme asi 10 metrů za ní a stáli. A čekali. A hladověli, chtěli na záchod a nevěděli, co se děje. Vysířená průvodčí se nám teda pak uráčila oznámit, že se rozbilo nějaký zařízení, že do toho práskl blesk a budem čekat. Na náš návrh, že si vystoupíme a dojdeme to domů pěšky, se na nás všechny zamračila, hodila pohled "kudly, meče, žiletky" a řekla, že nikam nepůjdeme. Tak jsme teda dost nakvašeně zůstali. Asi tak 5 minut. Protože pak, dámy a pánové, přišly první vlaštovky - vystoupil žena, po ní muž, pak K. a tak jsme se teda sebrali, seskákali po náspu a dopajdali podél kolejí na zastávku, kde všichni začali vytáčet na svých smártfounech rodičovstvo.
Dojeli jsme (skoro) domů.

Jo, mám za sebou první jízdu v autoškole. Po první hodině teorie. Ha, fakt vtipný. Navíc v autě jsem před touhle zkušeností seděla jen jednou s mamkou, rozjížděla jsem se na jedničku, a to navíc až po tom, co mi to asi tak 5x za sebou chcíplo. A najednou jsem seděla v autě autoškoly a valila si to pětkou po okolních vesničkách. Přišla jsem si fakt drsně. Asi tak drsně, jako hladká mouka... Prostě hodně. A to fakt!