Květen 2014

Pár důvodů, proč si užívám, že jsem single

16. května 2014 v 18:53 | Christine Sunrise |  Deník a jiné absurdity
Jsem prostě (skoro) čerstvá osmnáctka, nejsem ve vztahu už nějakou dobu (a i tak ten vztah byl úlet) a tak nějak mi to nevadí. Jo, jasně, jsou tu takové ty chvilky, kdy - více či méně - zatoužím mít někoho po boku. Ale ne nijak zvlášť moc.
V poslední době je ze mě mamka nějak na nervy; Objevil se totiž jistý mládenec, který zatoužil dobývat mé srdce. Eh... Já, ledová královna, samozřejmě, absolutně nezájem. A to dovádí mojí mutti k šílenství. Dneska se 2x ujišťovala, jestli nejsem lesba. To jako vážně?!
Tak jsem se prostě naštvala a sepsala seznam důvodů, proč jsem ráda single:

1. Nikdo do mě necpe rádoby sladký řečičky
Hele, fakt. Chápu, že jsou holky, který chtějí slyšet každý den to "miluji tě", "lásko", "broučku" a jiná slaďoučká oslovení, ale upřímně, mně se dělá blivno i z pusinkujícího smajlíka. Fajn, romatika není pro mě (teda je, ale asi považuju něco úplně jiného za romantické). Když jsem sama, nikdo to do mě nehustí (až na vymazaný výjimky). Ne, fakt nemám zájem.

2. Ježišmarjanemusímshánětdárky, uff!
Skóruju, zadané dámy! Ušetřím peníze a za ně si pak udělám radost sama sobě. Novým tričkem, třeba. Popřípadě naušnice se taky počítají (a sukně a šaty a kalhoty a řetízky a svetříky...). Důležité ale je, že nemusím každý rok, několikrát v roce (svátek, narozeniny, výročí, Vánoce, prostě jen tak a další příležitosti) kupovat dárky. Ale co kupovat - VYMÝŠLET JE! Ach, sladký život nás nezadaných. Stačí to, jaké problémy mám s vymýšlením dárků pro zbytek mému srdci blízkých lidí.

3. Můj čas je jen můj
Áno, nemusím překládat dohodnutá setkání se svým miláčkem kvůli tomu obřímu testu z chemie, co zítra píšeme. A on mi naštěstí neřekne: "Lásko, tak já přijdu k tobě a budeme se učit spolu, ju? :*". To totiž patří k tomu nejdůležitějšímu bodu ze všech - číslo 1! Fuj...
Prostě se rozhodnu, že se teď musím učit - jdu se učit! Rozhodnu se, že si prostě chci jít zaběhat - jdu si zaběhat! Nikdo se mi do toho neplete a když jsem unavená jak pes, tak mi nenapíše esemesku, jestli se můžeme vidět.

4. Díkybohu, že dneska můžu vypadat jak chci
Je volnej den, třeba nějakej státní svátek. V plánu mám válet se v posteli nejmíň do 10 a pak se celý den flákat. Relaxovat. Být totálně v klidu. Zalezlá v pokoji. Mimo civilizaci. Nikdo mě neotravuje... Už si to umíte představit? Jo? tak teď si představte, že se za celý den nemusím malovat, chodit můžu v těch vytahanejch teplácích, co tak miluju, ale mají na koleni díru a k tomu můžu mít to volný, opraný tričko. Stydím se v tom chodit i před samotnou rodinou, natož před klukem. Svým klukem... Jenže já žádnýho nemám. Výborně, jdu pro volný tepláky a opraný tričko...

5. Bavím se s kým chci
Asi nejvíc nejlepší věc na tom být single. Ovšem, že tu jsou kluci a pánové, co tolerují holkám jejich kamarády. Dokonce jim i tolerují, aby s nimi prohodily pár slov! Ale... No prostě bacha na to. Jo a bacha i na to, jaké máte KAMARÁDKY! Ano, i kámošky ženského pohlaví jsou zakazovány.
Já, naštěstí, se můžu bavit klidně s tím užasným blonďákem, co stojí támhle, můžu se nahlas smát jeho vtipům, trochu si s ním zaflirtovat, jo a toho svýho letitýho kámoše, toho klidně můžu vzít kolem ramen a nikdo mi na to nic neřekne (dobře, bratr bude rejpat a mutti se bude ptát, jestli spolu chodíme, ale to je tak maximálně vše). A taky můžu chodit se svojí kámoškou na párty (proč mám utkvělou představu toho, že když bych chtěla v sobotu někam na pařbu a byla zadaná, tak bych automaticky MĚLA jet se svým klukem? Jo počkat, protože ji vidím všude ve svém okolí...) a to bez výčitek.
Prostě mám ráda volnost. A mám ráda hovory s jinými kluky. A nikdo mi za to nevynadá a já se necítím špatně.

Nechci, aby to znělo nějak moc přemrštěne; Jasně, že bych byla ráda kdybych někoho měla, ale i když mám možnost někoho mít, tak se na to prostě necítím a ráda si užívám těch maličkostí, co zažívám, když jsem sama. Zatím se chci prostě bavit a být organizátorkou svého času. Ono to jednou přijde. Až na to bude ten správný čas... (jo, mami!)

P.S.: Teď mi všichni řeknou, že neznám tolerantní džentlmeny a nebo že jsou v tak šťastném vztahu a toto není jen záležitost toho, být single.
Yeah, for sure...

For the first time

14. května 2014 v 18:05 | Christine Sunrise |  Et cetera
I breathe in, I breathe out,
I don't know what my life's about.
Eyes filled with tears look up at the ceiling,
trying desperately to find a meaning.

This is the first time you haven't been able to
use that fake smile, I couldn't see through.

Našla jsem ji v kontejneru s rozepsanými články, které nikdy neměly spatřit světlo světa. Neřekla bych, že tam je i něco použitelného...

Ruzmluva

12. května 2014 v 15:15 | Christine Sunrise |  Na téma
"Když mi bylo pět, byla jsem fakt snílek. Chtěla jsem být herečka. Představte si to... herečka! Taková hloupost."

"Proč je to hloupost? Já v sebe věřím. Jsem fakt dobrá. Zase jsem dostala hlavní roli. ZASE! Jsem prý vtipná, umím rozesmát lidi. Já se opravdu stanu herečkou!"

"Dítě, věř mi, nestaneš se herečkou. Místo toho se na tebe, tvojí mámu a bratra vykašle tvůj tatík, kterej nakonec bude dřepět v cele a v hlavě bude mít ustálenou představu o tom, že je ti pořád pět a jsi jeho malá princezna a tvůj bratr je jeho malej spiderman. Ty se pak odstěhuješ a v tom novým městě nebudou vědět o tvých schopnostech. A tak to zabalíš..."

"V cele? Jak tohle můžeš vědět? Mám ráda tatínka. Kupuje mi panenky."

"Jo, jasně, za ukradený peníze, děvče. A jak to vím? Jsem z budoucnosti."

"Jsi z budoucnosti? Víš všechno? Pověz mi tedy, co jsi ještě dělala, když ti bylo pět. Pak ti teprve uvěřím!"

"Když mi bylo pět, milovala jsem Disney pohádky. Ale to mi zůstalo i teď..."

"A jakou pohádku mám teda ráda?"

"Asi Lady a Tramp. Nebo možná Mulan. Jo, asi Mulan... Tu mám pořád ráda, víš."

"Máš pravdu. A co si ještě pamatuješ?"

"Když mi bylo pět, milovala jsem tancování na hudbu při sobotním uklízení. Věčně jsme u nás doma pouštěli Queeny. A taky jsem měla ráda jednu písničku od Fancyho. Už si ji nepouštím, vždycky mě rozbrečí, protože si ji pouštěl táta, ale vím, že ty ji stále miluješ a ráda komolíš ta slova, protože je ještě neznáš.
Taky vzpomínám, že jsem byla dost oplácané dítě. A nevadilo mi to. To všechno se hrozně změnilo. Už nejsem malé oplácané dítě. Jsem průměrně vysoká holka a prý s hezkou postavou. Ale stejně se nesnáším... Jestli ti něco můžu poradit, mé malé pětileté já, nikdy nedej na řeči ostatních. Nepřipouštěj si je, protože pak se budeš nenávidět... A nedělej to, prosím, protože jinak jsi vlastně úžasná a často obdivuji, co všechno zvládneš. Jen ti to vůbec neříkám. Odpusť mi to."

"Pokusím se. Vyprávěj, prosím, dál."

"Dobře. Kde jsem skončila? Hrála jsem ráda takové ty plastové rybičky, co se točí v rybníčku na baterky a klapou pusou. S bratrem jsme se předháněli, kdo jich uloví nejvíc. Taky jsem měla ráda plastové tabulky na kreslení a kromě sbírky barbínek jsem měla pěknou hromadu plyšáků. A všichni spali se mnou v posteli!
Když se vrátím ke kreslení, nejradši jsem měla princezny. Byly dokonalé. Moje malá Ká, sice nebudeš už hrát divadlo, až ti bude osmnáct, ale kreslit budeš pořád, věř mi...
Naučila jsem se taky podepisovat. A do školy jsem se těšila. Měla jsem červenou aktovku s Ferdou mravencem, broukem Pytlíkem a krásnou Beruškou."

* * *
"Proč už mlčíš?"

"Drahá, přemýšlím o tom, jak jsem byla nesvázaná lidskými předsudky. Když mi bylo pět, bylo mi jedno, co dělají lidé kolem mě, co si o mně myslí. Taky jsem měla větší víru. Věřila jsem svým snům, věřila jsem rodičům každé jejich slovo, věřila jsem kamarádkám, i když se přede mnou jen chtěly vytáhnout a vše, co řekly byla totální blbost. Nepitvala jsem se v tom. Prostě jsem to přešla. Byla jsem naivní, ale dětsky naivní. Občas si přeju, aby ses mi vrátila, mé malé Já. Kéž by mi bylo zase pět a věci se vyvinuly jinak..."

Pak se s tím malým dítětem rozloučila, dala jí pusu na čelo a znovu ji uložila do postele v malém pokojíčku její duše společně s hromadou plyšáků, knížkou o Mulan a rozsvícenou lampičkou... Ta malá chtěla vědět víc, ale ta velká už nechtěla vzpomínat. Zavřela dveře a odešla...

S úsměvem

9. května 2014 v 12:10 | Christine Sunrise |  Nesmírně umělecké počiny
Smála se různým představám, smála se sobě, smála se lidem. Smála se nahlas a smála se zvonivě. Když ji někdo uslyšel, začal se smát taky. Vnášela radost do života ostatních.


Na dně hrnku

8. května 2014 v 13:27 | Christine Sunrise |  Et cetera
V hrnku od kaše
přátelství se schovalo...
Ne, uletělo.

Self portrait-ish

5. května 2014 v 19:23 | Christine Sunrise |  Nesmírně umělecké počiny
Zase trochu starší obrázek... Musím to tady nahromadit popořadě! Tenhle je tedy asi z března, pokud se nemýlím (a já se nemýlím nikdy). Obrázek jsem kreslila podle své fotky z plesu, ale že bych to byla já, to se říct nedá. Vlastně to ani nebyl záměr. Jen jsem potřebovala předlohu...