Ruzmluva

12. května 2014 v 15:15 | Christine Sunrise |  Na téma
"Když mi bylo pět, byla jsem fakt snílek. Chtěla jsem být herečka. Představte si to... herečka! Taková hloupost."

"Proč je to hloupost? Já v sebe věřím. Jsem fakt dobrá. Zase jsem dostala hlavní roli. ZASE! Jsem prý vtipná, umím rozesmát lidi. Já se opravdu stanu herečkou!"

"Dítě, věř mi, nestaneš se herečkou. Místo toho se na tebe, tvojí mámu a bratra vykašle tvůj tatík, kterej nakonec bude dřepět v cele a v hlavě bude mít ustálenou představu o tom, že je ti pořád pět a jsi jeho malá princezna a tvůj bratr je jeho malej spiderman. Ty se pak odstěhuješ a v tom novým městě nebudou vědět o tvých schopnostech. A tak to zabalíš..."

"V cele? Jak tohle můžeš vědět? Mám ráda tatínka. Kupuje mi panenky."

"Jo, jasně, za ukradený peníze, děvče. A jak to vím? Jsem z budoucnosti."

"Jsi z budoucnosti? Víš všechno? Pověz mi tedy, co jsi ještě dělala, když ti bylo pět. Pak ti teprve uvěřím!"

"Když mi bylo pět, milovala jsem Disney pohádky. Ale to mi zůstalo i teď..."

"A jakou pohádku mám teda ráda?"

"Asi Lady a Tramp. Nebo možná Mulan. Jo, asi Mulan... Tu mám pořád ráda, víš."

"Máš pravdu. A co si ještě pamatuješ?"

"Když mi bylo pět, milovala jsem tancování na hudbu při sobotním uklízení. Věčně jsme u nás doma pouštěli Queeny. A taky jsem měla ráda jednu písničku od Fancyho. Už si ji nepouštím, vždycky mě rozbrečí, protože si ji pouštěl táta, ale vím, že ty ji stále miluješ a ráda komolíš ta slova, protože je ještě neznáš.
Taky vzpomínám, že jsem byla dost oplácané dítě. A nevadilo mi to. To všechno se hrozně změnilo. Už nejsem malé oplácané dítě. Jsem průměrně vysoká holka a prý s hezkou postavou. Ale stejně se nesnáším... Jestli ti něco můžu poradit, mé malé pětileté já, nikdy nedej na řeči ostatních. Nepřipouštěj si je, protože pak se budeš nenávidět... A nedělej to, prosím, protože jinak jsi vlastně úžasná a často obdivuji, co všechno zvládneš. Jen ti to vůbec neříkám. Odpusť mi to."

"Pokusím se. Vyprávěj, prosím, dál."

"Dobře. Kde jsem skončila? Hrála jsem ráda takové ty plastové rybičky, co se točí v rybníčku na baterky a klapou pusou. S bratrem jsme se předháněli, kdo jich uloví nejvíc. Taky jsem měla ráda plastové tabulky na kreslení a kromě sbírky barbínek jsem měla pěknou hromadu plyšáků. A všichni spali se mnou v posteli!
Když se vrátím ke kreslení, nejradši jsem měla princezny. Byly dokonalé. Moje malá Ká, sice nebudeš už hrát divadlo, až ti bude osmnáct, ale kreslit budeš pořád, věř mi...
Naučila jsem se taky podepisovat. A do školy jsem se těšila. Měla jsem červenou aktovku s Ferdou mravencem, broukem Pytlíkem a krásnou Beruškou."

* * *
"Proč už mlčíš?"

"Drahá, přemýšlím o tom, jak jsem byla nesvázaná lidskými předsudky. Když mi bylo pět, bylo mi jedno, co dělají lidé kolem mě, co si o mně myslí. Taky jsem měla větší víru. Věřila jsem svým snům, věřila jsem rodičům každé jejich slovo, věřila jsem kamarádkám, i když se přede mnou jen chtěly vytáhnout a vše, co řekly byla totální blbost. Nepitvala jsem se v tom. Prostě jsem to přešla. Byla jsem naivní, ale dětsky naivní. Občas si přeju, aby ses mi vrátila, mé malé Já. Kéž by mi bylo zase pět a věci se vyvinuly jinak..."

Pak se s tím malým dítětem rozloučila, dala jí pusu na čelo a znovu ji uložila do postele v malém pokojíčku její duše společně s hromadou plyšáků, knížkou o Mulan a rozsvícenou lampičkou... Ta malá chtěla vědět víc, ale ta velká už nechtěla vzpomínat. Zavřela dveře a odešla...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katbar-s katbar-s | E-mail | Web | 12. května 2014 v 15:42 | Reagovat

Ááá, Queeni! To u nás běží pořád do kola ještě teď :-?

2 Ká | Web | 12. května 2014 v 15:52 | Reagovat

[1]: Tak teď přemýšlím, jestli ti vadí:-D  Z té reakce to tak vypadá. No každopádně, já osobně jsem je už dlouho neslyšela... :-) Samovolně je už nepouštím.

3 Katy Katy | Web | 12. května 2014 v 15:55 | Reagovat

Měla bys napsat pokračování, je to hroozně  poutavé! :-D  :-D  :-D  :-D  :-)  :-)  :-)  :D  :D  :D

4 Ká | Web | 12. května 2014 v 15:58 | Reagovat

[3]: Tak to děkuju :D Třeba se časem ta malá zase probere a bude chtět diskutovat. Nevím, jestli ta velká bude zrovna nadšená, ale třeba bude ochotná si s ní zase jednou popovídat... :-)

5 Shaymin. Téma týdne. Shaymin. Téma týdne. | Web | 12. května 2014 v 20:17 | Reagovat

Uííí! Mně se to moc líbí. První článek, který mě upoutal. :) Zařazeno do výběru TT.

6 Ká | Web | 12. května 2014 v 20:57 | Reagovat

[5]: Páni 8-O Děkuji, to jsem fakt nečekala. Jsem ráda, že zaujalo :-)

7 pavel pavel | Web | 13. května 2014 v 1:01 | Reagovat

Hezký příběh. :-)

8 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 13. května 2014 v 20:33 | Reagovat

Takové rozhovory jsou mnohdy zajímavé... Co by se asi stalo, kdyby se odehrály doopravdy :))

9 Ká | Web | 13. května 2014 v 21:04 | Reagovat

[7]: Ach, zahřálo mě to na duší :-)
[8]: Nejspíš by se ta malá furt na něco chtěla ptát a já bych za chvíli začínala odpovídat jednoslovně: "Protože bagr", "Proto", "Hmmm...", "Jasně, krásný" a podobně :-D

10 Přelud Přelud | Web | 13. května 2014 v 21:46 | Reagovat

taky mi asi kdysi bylo pět, a kdyby mi ještě někdy bylo, to by teda bylo... :) *pauza pro zasněné pohledy*
ne, byla jsem otravné dítě, ale tenhle rozhovor působí moc pěkně a hlavně ne uměle, jde tam cítit to dítě..takováta nevinnost a to se mi líbí

11 Dětský-sen Dětský-sen | 13. května 2014 v 23:23 | Reagovat

Marně se snažím vzpomenout na to, když mi bylo pět, jediné co si pamatuji je, že jsem vždycky chtěla do školy... to si snad ani nechce člověk pamatovat :D

Máš to krásně napsané, fakt příjemně, čte se to jedna báseň a není to vůbec přeumělkované, fakt příjemné na čtení :) a takové pozitivní a naivní :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama