Jak jsem se (ne)stala řidičkou

27. srpna 2014 v 19:16 | Christine Sunrise |  Deník a jiné absurdity
Dnešek pro mě byl jedním z velmi důležitých dnů. Měla jsem potvrdit, že jsem schopná vyrazit na silnici a nikoho přitom nezajet ani nenabořit žádné jiné vozidlo. Poslední týden se tudíž pro mě stal nesmírně stresovým. Ale abych zas tak moc nekecala, učit jsem se začala poslední tři dny...

Všichni kolem mě se pořád děsili testů a já jediná chodila a se zděšením vyjadřovala hrůzu ze samotných jízd. Co si budeme povídat, nějaký testy mi celkem byly u zadku do poslední chvíle. Od začátku jsem tvrdila, že jízdy po mě budou tou horší částí, přestože mě ježdění moc baví a na silnici jsem i pozorná a opatrná. Samozřejmě, že nejsem skvělá řidička, ale myslím, že nejsem ani špatná. A ony jízdy se mi fakticky staly osudnými.
Nějaký to větší šprtáníčko testů začalo až dva dny před samotnými zkouškami. Tím šprtáním mám na mysli to, že jsem si sedla za počítač a začala procházet soubory otázek na stránkách ministerstva dopravy. Zpočátku mi testy vůbec nešly, začala jsem tudíž chytat nerva jak z jízd, tak i z testů. Panika začala.
Den před jízdami (tudíž včera) panika nabrala fakt vysokých otáček (hm, tématické). Po odježdění posledních cvičných jízd v autoškole, jsem zasedla za počítač a celé odpoledně strávila nad otázkami a testy a to s pořádnou dávkou zeleného čaje.
Když se mi konečně podařilo testy prolízt, začala jsem věřit na lepší zítřky. A pak se mi začaly DOOPRAVDY dařit. Jako FAKT!

V tu chvíli jsem si už začala říkat, že testy prostě zvládnu. Začala jsem proto přemýšlet nad jízdami. V hlavě mi probíhaly všechny záludné ulice s jednosměrkami, které u nás máme. V noci jsem se ani pořádně nevyspala, jak mi v hlavě pořád šrotovaly křižovatky a přednosti v jízdě (fakt nekecám).
V den Dé (tedy dnes), jsem dorazila na náměstí, kde jsmě měli smluvený sraz. Ostatní účastníci zájezdu kurzu zde už čekali a nebo se pomalu trousili. Společně jsme probrali nejzáludnější otázky z testů a ujistili se ve správných odpovědích. A samozřejmě, že přišla řada i na otázku, čeho se bojíme víc. A zase jsem byla jediná, kdo řekl, že jízd (sakra, to jsem fakt tak neschopná v řízení nebo co?!)...
Při testech jsme se rozsadili k počítačům a začalo usilovné vyplňování. Doopravdy jsem se cítila blbě, když jsem po 4 minutách zjistila, že mám test hotový. Za další 4 minuty jsem ho stihla 2x zkontrolovat a byla jsem si jistá, že vše mám dobře (stejně jsem ho nechtěla odeslat jako první :D) a tak jsem počkala, dokud ho neodeslali kluci za mnou. Pak jsem zjistila, že jsem byla jediná, kdo z testů získal 100%. Takže jsem automaticky byla za šprta. Senzační.
Začaly narážky typu: "Ááá, šprtík, co má 100% určitě nakonec neudělá jízdy". Společně jsme se tomu smáli, byly myšleny ze srandy, jenže já si v duchu říkala "a co když je to pravda?".
No a taky, že jo.
Jízdy probíhaly tak do poloviny v klidu, přestože jsem se klepala a zpočátku řadila jak absolutní lama. Začala jsem chytat většího a většího stresa a pak se to stalo...

"Na křižovatce v levo."
Zrcátko, blikna, spojka, podřadit, točím vlevo...
"Slečno, kdo měl přednost?"
A doprdele... "Ti vpravo."
"Tak to už nemusíme parkovat. Dojeďte si na náměstí."

Jo a přesně takhle jsem měla po zkoušce. Půlku dne jsem pak probrečela doma, nejdřív nejedla, nepila, mrzla a posmrkala tunu kapesníků, z nervů mi byla neskutečná zima a chytala mě parádní zimnice (to se mi už dlouho nestalo). Pak jsem se začala dopovat cukrem, když jsem si řekla, že nervy potřebuju už obalit a že se na všechno už vykašlu.
Cejtím se pořád mizerně, jak absolutní debil. 100% z testů a neudělat jízdy?! Bože, kdyby to nebylo 100%, tak bych aspoň nebyla za šprtku, co se dokáže zákon nadrtit a potom to nedokáže použít v praxi (tyhle typy mám totiž osobně sama moc ráda). Navíc si vyčítám to, že celou dobu jsem přednosti dávala a pak v té jediné ulici... jsem se na ní totálně vysrala.
Přijde mi, že jsem zklamala sebe, mamku, která mi věřila víc, než kdo jiný, kamarádky, co mi fandily a navíc se děsím toho, že ze mě moje drahocená tetička bude mít akorát tu největší prdel, protože jejich dcera to udělala napoprvé, žeáno.
Takže vlastně asi zas tak dobrá řidička nebudu, když zapomenu na tu nejzákladnější věc, co můžu.

No, abych nebyla tak negativní, tak jsem se vybrečela na rameno kamarádovi, vyfňukala se do chatu kámošce, povztekala se u mamky, že já debil ještě radila kámošce s testy a ona sama jízdy dostala jen-tak-tak, protože neumí používat blinkr, když zastavuje u krajnice a to samé, když vyjíždí a že jí motor chcípe na kruháku, na který vjíždí na čtyřku. A tak nějak mi bylo řečeno, že si z toho nemám dělat těžkou hlavu, že nikde není psáno, že ti, co dali jízdy napodruhé, jsou horší řidiči než ti, co je dají napoprvé. Nevím co je na tom pravdy.
Za 14 dní mi držte palce. Já jdu brečet dál nad svojí vymatlaností. A všem, co dělají závěrečky přeju hodně štěstí a pozor na zrcátka, blinkry a přednosti :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Raina Raina | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 19:33 | Reagovat

Pokud vadí i taková "drobná věc", jako je přednost, tak to se mohu jít zahrabat do kouta už teď. Ale každopádně gratuluju ke 100%, myslím, že to je výkon opravdu super a budu ti fandit za dva týdny :D

2 Christelle Christelle | Web | 30. srpna 2014 v 22:01 | Reagovat

[1]: „drobná věc“ je správně uvozená :D Ono to zas tak drobný není. Hehe, ale díky :) Myslím, že za 14 dní si na to dám víc pozor :) Snd kvůli tomu nezapomenu na něco jiného...

3 Gabe Gabe | Web | 31. srpna 2014 v 18:12 | Reagovat

Nj. Oni to tak zvyknú robiť. Nachytávajú a nachytávajú. Málokoho nechajú prejsť na prvýkrát. Takže si z toho nič nerob. Nabudúce to dáš. :)

4 Christelle Christelle | Web | 1. září 2014 v 20:45 | Reagovat

[3]: No obrečela jsem to slušně a teď už jsem si řekla, že si na to dám sakra bacha :D Snad příště nepřejedu nějakou STOPku nebo nezapomenu na něco jiného. Bože, snad někoho nezajedu nebo něco nenabořím! :D

5 Lů | Web | 9. září 2014 v 21:03 | Reagovat

Já jsem před pár lety dělala řidičák na motorku, bylo mi 16. :D Testy taky rychle hotový... jen nevím, jestli jsem to měla taky bez chyby, nebo jsem tam jednu měla, ale to je nepodstatný. :D
Na jízdy jsem šla taky vynervovaná (a taky jsem se jich bála o dost víc než těch testů)... za mě si sedl 100kilový inspektor, že jsem měla problém tu motorku vůbec udržet. :D A na křižovatce, jedný pitomý křižovatce, kde byla STOPka, zabrzdil dřív než já... oznámil mi, že se vracíme, že jsem nezačala brzdit včas. :D :D
Byla jsem na tom stejně jako ty, taky jsem to hrozně obrečela a mrzelo mě to. Ale na 2. pokus jsem si dávala opravdu pozor a ten inspektor mě dokonce pochválil a ten řidičák mi dal. :D Takže věřím, že to tak bude i u tebe! Určitě to za dva týdny zvládneš! ;) A nic si z toho nedělej, nakonec bude úplně jedno, jestli jsi to zvládla na 1., nebo 2. pokus. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama