Ze života vystresované maturantky

30. listopadu 2014 v 14:03 | Christine Sunrise |  Deník a jiné absurdity
Tak jsem se po měsících zase dokopala něco napsat. Iniciativu mi samozřejmě dodala kamarádka, takže tímto ti děkuji Katie, padám na kolena a smekám svůj širák!

Abych tak řekla, poslední měsíce byly víc než nudné, naplněny studiem, stresem, brekem (souvisí s již vyčtenými) a vším tím nepříjemným, i když sem tam se staly i věci velmi příjemné.
Moje konverzování v angličtině se zvyšuje na level nevídaný, není snad den, kdy bych neťukala do mobilu nebo na facebooku svým international friends. Doma mě nazývají "náckem" a "fašistou", protože mě navíc německá konverzace s naší přísnou paní profesorkou donutila makat. A to až do takového stádia, že jsem se naučila skloňovat přídavná jména, učím se - neřku-li ŠPRTÁM - slovíčka, jako nikdy před tím (mimochodem, založila jsem si poprvé za celé ty roky na gymplu slovníček na němčinu, nevídané a dechberoucí!). Do toho se bavím se svým německým kamarádem a italskými kamarády a prostě z toho tak nějak vzešlo, že sympatizuji s extrémní pravicí. Aha...
(pozn. doma si z toho všichni dělají legraci, nikdo snad nevěří takovým předsudkům, jako je to, že ten, kdo mluví německy je fašista, ne?!)

Navíc přišlo období, kdy se na mou hlavu snáší čím dál více otázek ohledně vysoké školy (jako bych neměla dost starostí s maturitou, teď ještě co chci studovat dál? Čím si chci stvrdit to, jak budu v budoucnosti žít, no?!)...
"Co chceš studovat?"
"Proč to?"
"K čemu ti to bude?"
"Aha, a cože přesně můžeš pak všechno dělat?"

Tyto a další otázky mi fakt už začínají pěkně ležet v žaludku.
No, každopádně včera jsem navštívila seminář pořádaný organizací unilink, který zprostředkovává studium ve Velké Británii. Uvažovala jsem, že tu to možnost zvážím a případně vyzkouším. Po návratu domů jsem měla jasno - do toho prostě jdu.
Takže jsem si nechala poslat seznam univerzit, které mají můj obor, a nejspíš si nechám poslat i podklady po přihlášku. Rodiče se teda moc netvářili, ale myslím, že moje argumenty jsou absolutně nezpochybnitelné a v tomhle mě naši fakt nezastaví. Akorát bych pak litovala šanci, které jsem se nechopila...
Držte mi s tím palce, budu potřebovat pořádnou dávku štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama